Soundartista Gert-Jan Prins je již dvě desetiletí jedním z nejvýraznějších představitelů nizozemského sound artu a noise. Hráč na elektroniku a percussion spojuje svět akademického umění se světem tanečních klubů a zkoumá vztah elektronického zvuku k vizualitě. S nizozemským videoartistou Basem van Koolwijkem vyvinul elektronický videonástroj Synchronator, kromě něj je strůjcem dalších analogových a digitálních systémů tvořících audio signály. Koncertoval na festivalech a v klubech pěti kontinentů a spolupracoval s veličinami elektronické hudby, jako jsou například Pita, Thomas Lehn, Lee Ranaldo, Anne la Berge nebo Fennesz. Je také členem "superorchestrem" elektronické a improvizované hudby M.I.M.E.O.

Bernská čtveřice Herpes Ö De Luxe se od roku 1995 pohybuje na hranicích atmosférického noise, bruitistické elektroniky, drásavých drones a elektroakustických soundscapes, koláží a rytmické palby. Hrají převážně na analogové nástroje částečně vlastní konstrukce nebo dekonstrukce, jako jsou páskové smyčky nebo gramofony (zne)užívané jako rytmické kolovrátky – jedním ze čtveřice je totiž experimentální turntablista a výtvarník Christoph Hess známý jako Strotter Inst. Kromě běžného koncertování čtveřice vytváří živou hudbu k představení divadla Habgier a k pyrotechnickým intervencím Pavla Schmidta.

Za značkou RM74 se skrývá švýcarský multiinstrumentalista Retö Mäder míchající zvuk nástrojů, jako je klavír, kytara a kalimba s elektronikou takovým způsobem, aby došlo k rovnováze. Minimalistické figury se setkávají s drony, táhlými melodiemi a experimentálními elektronickými výboje. Mäder je rovněž hlavou i duší významného švýcarského experimentálního vydavatelství Hinterzimmer.